Zapomeňte na vyřezávání trubčiny! Kvalitní včelstva musí vychovat trubců co nejvíce!
Ještě nedávno se včelaři domnívali, že trubci nejsou ve včelstvu ničím jiným než příživníky. Proto nutili včely stavět nové plásty většinou na mezistěnách se základy pouze dělničích (nikoliv trubčích) buněk. S příchodem varroázy se situace trubců ještě více zhoršila. Včelaři si všimli, že trubčí plod bývá roztočem Varroa destructor napaden více, než ten dělničí. Na trubčím plodu navíc samičky Varroa odchovají v jednom cyklu (od zavíčkování buňky po vylíhnutí včely) 2 nové samičky, zatímco na dělničím zpravidla jen jednu. Tyto skutečnosti vedly k masivnímu vyřezávání a likvidaci trubčího plodu.
Důsledky jsou katastrofální. Včelstva, která jsou vůči varroáze alespoň trochu odolná, nemohou tyto své vysoce kvalitní a žádoucí geny šířit dál, neboť tisíce jejich trubčích nositelů se zaživa uškvaří v tavidlech vosku.
Tato brutální praxe na úrovni týrání zvířat musí skončit! Pokud si nějaké včelstvo s varroázou neumí poradit, jejich trubci budou touto nemocí většinou natolik oslabeni, případně i zmrzačeni, že se s mladými královnami většinou pářit nebudou moci.
Naopak trubci ze zdravých silných včelstev budou v dobré kondici. Zároveň to jsou nosilé všech těch důležitých genetických vlastností. Těchto trubců potřebujeme v krajině co nejvíce, aby právě jejich geny hrály při páření královen hlavní roli! Včelaři je nesmí zaživa vařit! Musí jich odchovat co nejvíce. Ano, samozřejmě že to bude na úkor několika stovek gramů medu. Jedná se však o jednu z nejlepších investic, jakou může včelař udělat. Obětovat několik málo korun za stovky kvalitních a zdravých trubců má několikanásobně vyšší návratnost než celá řada hloupostí, které si včelaři za mnohem více peněz nakupují, několik let někde skladují a pak vyhodí!
Odchovat co nejvíce trubců od kvalitních včelstev – klíč k úspěšné příští sezóně
Výběr včelstva: Trubce chováme pouze v nejsilnějších, zdravých a nerojivých včelstvech, která dobře odolávají včelím nemocem jako je varroáza a bakteriální nemoci včelího plodu. Na území Moravy a Čech by to měla být především kraňská včelstva.
Načasování: S chovem začínáme přibližně o 3-4 týdny dříve než s chovem královen, aby trubci pohlavně dospěli přibližně ve stejnou dobu, jako námi chované královny. To znamená, že tam, kde chov královen začíná obvykle na začátku květu řepky, musí mít včely v úlu dostatek trubčích plástů už v době květu vrby jívy, nejpozději na začátku květu třešní.
Podpora stavby: Dříve se uvažovalo o vložení jednoho, nejvýše dvou vyšších stavebních rámků do plodiště. Dnes už ale víme, že tato představa vůbec neodpovídá přirozeným požadavkům včelstva. Do plodiště každého úlu musí včelař na jaře vložit nejméně 2 vysoké nebo 3 nízké trubčí souše vystavěné předchozího roku a dále 4 vysoké nebo 6 nízkých stavebních rámků (prázdný rámek s proužkem mezistěny na horní loučce). Jeden z nejvíce fascinujících zážitků se včelami je sledovat, jak včely během snůšky a dobrého počasí staví na stavebních rámcích nové, sněhobílé voskové dílo a jak královna do nových buněk (často teprve do jejich základů) nadšeně klade neoplozená vajíčka, z nichž se vylíhnou včelí samečci.
Význam: Kvalitní trubci z vybraných včelstev zajistí šíření kvalitních genů v přírodě. Nestačí vybírat k chovu královen dobrá včelstva, když ty se potom spáří s trubci z těch nejhorších včelstev. Je to všem včelařům velmi dobře známá zkušenost, když si z nějakého vyššího chovu zakoupili inseminovanou královnu, odchovali si od ní dcery tzv. 1. filiální generace (F1), které se spářily někde v blízkém okolí a když se rozkladly, přišlo velké zklamání. Tomu se však dalo vyhnout, kdyby trubčí shromaždiště bylo plné trubců s těmi nejlepšími vlastnostmi.
V této souvislosti je třeba zmínit ještě jeden důležitý faktor: Mnozí nezodpovědní včelaři na území Moravy a Čech nelegálně dováží jiná než kraňská plemena včel, která se pak v krajině nekontrolovatelně kříží s místní kraňkou. Nebývá výjimkou, že noví kříženci vykazují katastrofální vlastnosti, zejména zvýšenou míru bodavosti. Tato rovnice nemá jiné řešení, než toto: Čím více bastardizovaných trubců bude kolem našich včelnic poletovat, tím více musíme podporovat chov trubců v kvalitních včelstvech kraňského původu.
K hromadnému vybíjení trubců kvůli varroáze není žádný důvod
Hromadnému vybíjení trubců se včelař může zcela vyhnout, pokud použije nejnovější šetrné prostředky k hubení roztočů Varroa d., které mají vysokou účinnost blížící se 100 % a nijak nezatěžují včely, včelaře ani konzumenty včelích produktů. Jeden takový se naštěstí nedávno objevil. Více informací najdete zde.
Podporovat chov trubců – skvělá investice!
Chov trubců je tedy klíčový pro kvalitní plemenitbu včel na vysoké úrovni. Začíná již na přelomu března a dubna, protože vývoj trubce trvá celkem 24 dní (o 8 dní déle než vývoj královny) a také jejich dospívání do pohlavní zralosti si žádá přibližně o 4 dny více času.
Musíme myslet i na to, že v době páření mladých královen už musí být v našem okolí v dostatečné množství pohlavně dospělých trubců – nemohou v té době teprve začít dospívat. Rovněž pohlavní dráždivost trubců roste s věkem, takže starší trubci jsou k plemenitbě vhodnější.
Včelař tedy musí podporovat chov trubců ve vybraných včelstvech nejpozději 3-4 týdny před plánovaným začátkem chovu královen, tedy už od samotného začátku časného jara.
Včely se chovu rády ujmou. Včelařův úkol tak spočívá pouze v tom, aby do úlu vrátil trubčí souše, které odtud loňského roku odebral. V době květu vrby jívy by tam měly být alespoň 2 velké nebo 3 nízké. Další stavební rámky vložíme na začátku květu jabloní a to alespoň 6 nízkých (44,8 x 15,9; 42 x 17) nebo 4 vysoké (44,8 x 23,2; 39 x 24).
Toto množství se může zdát býti příliš velkým, ale je třeba si uvědomit, že část rámků se založeným trubčím plodem neponecháme v původním včelstvu, ale přeložíme je do včelstev, s jejichž vlastnostmi spokojeni nejsme. U nich samozřejmě nebudeme podporovat chov jejich vlastních trubců. Touto poněkud kukačí metodou včelař způsobí, že nekvalitní včelstva nám vychovají stovky či tisíce vysoce kvalitních trubců.
Pozor na snůškovou mezeru!
Po odkvětu řepky olejné na mnoha místech nastává snůšková mezera. Během ní včely poněkud změní své chování k trubcům a to zejména tím, že už o ně tak dobře nepečují, nebo je dokonce začnou vytláčet od zásob. Podvyživení trubci jsou pak zesláblí a jejich schopnost pářit se je výrazně snížena.
Včelař by měl proto svá včelstva v této snůškové přestávce podněcovat až do začátku snůšky nové.
Dostatek trubčiny nemá žádná rizika
Jak už jsme si řekli, dostatek trubčího díla v kvalitních včelstvech je nezbytnou součástí kvalitní plemenářské práce. Včely, které mají neomezenou možnost stavby trubčiny, mívají rovněž nižší sklon k rojení.
Otázkou je odstraňování trubčiny z důvodu omezení roztoče Varroa d. Toto opatření by možná mohlo dávat smysl až začátkem července, neboť trubci z tohoto pozdního plodu už nestihnou pohlavně dospět a s nějakou královnou se spářit (zlikvidujeme je však šetrným způsobem například zmrazením nebo je zkrmíme slepicím). V dnešní době je to však zcela zbytečné opatření, neboť včelstva můžeme v červenci zbavit všech roztočů mnohem jednodušším, šetrnějším a hlavně účinnějším způsobem.
Další články se už připravují. Určitě vám udělají radost.